Cesty ke zdraví

cesty ke zdraví

Mnoho lidí již dnes přikládá zdraví vysokou hodnotu, mnoho je řadí mezi své priority. Ve škole mne učili, jak nebýt nemocný, to znamená, jak léčit nemoci. Tento článek je o tom, jak být zdravý.

Většinu z toho, čemu přikládáme v životě nejvyšší hodnoty, dostáváme zadarmo a nemůžeme si je koupit. Rodiče, děti, lásku, partnera, sourozence, přátelství, víru a také zdraví.

Slyšel jsem mnoho lidí říkat, že peníze nejsou důležité, důležité je být zdravý. A pak se jich zeptám: „Co jsi dnes dělal pro své zdraví? A včera? A předevčírem?“  – „No, víš, já nemám čas na cvičení a zdravé jídlo, protože musím chodit do práce, abych mohl zaplatit nájem, školu dětem, složenky, energii, benzín….“

Koupíme si nové auto a potom s ním pravidelně jezdíme na všechny ty garanční servisní prohlídky a dopřáváme mu kvalitní pohonné hmoty a kvalitní olej, aby nám co nejdéle vydrželo a sloužilo. Pořídíme si domácího mazlíčka a potom s ním chodíme k veterináři na různá očkování, kupujeme mu ty nejlepší a nejzdravější granule či konzervy a doporučené vitaminy, staráme se o něj, pečujeme o něj a chodíme s ním na procházky. A co naše tělo? Jak se mu věnujeme a jak se o něj staráme, aby nám co nejdéle vydrželo a sloužilo?

Mnoho lidí se začne starat o své zdraví až tehdy, když o ně přijde. Srdeční infarkt, zlomená noha, vysoký krevní tlak nebo zánět slinivky břišní nás upozorní, že máme také své tělo a to má své potřeby a vyžaduje, abychom se o ně starali a pečovali. Z lékařského hlediska se tomu říká sekundární prevence a této oblasti se alespoň nějaké procento lékařů věnuje a svým pacientům radí, jak již znovu neonemocnět.

Z mého pohledu je lepší a efektivnější tzv. primární prevence – starat se, abych byl zdraví  ještě předtím, než onemocním. Kopat studnu dříve, než dostanu žízeň.

Jak dojít ke zdraví? Jakými cestami se ubírat, abychom byli trvale – nebo alespoň dlouhodobě – zdraví?

Tak jako v péči o naše auto či domácího mazlíčka potřebujeme i do našeho zdraví investovat čas a peníze. Podle mých dlouholetých zkušeností se potřebujeme zaměřit nejméně na 6 oblastí péče o naše tělo, mysl a ducha.

  1. Výživa: Jak se stravovat? Co jíst?

Tato oblast má nejméně 2 roviny – jednak co jíst, abychom byli zdraví (jaké živiny –  makro i mikro – potřebujeme), jednak jak jíst, abychom si udrželi optimální hmotnost.

V této oblasti je snad každý druhý člověk odborníkem. Stačí se podívat na internet, kolik je tam různých názorů, návodů, diet a způsobů stravování. Vždyť na světě existuje více než 20000 různých diet, z nichž každá byla prospěšná alespoň pro jednoho člověka.

Také v České republice existuje mnoho kurzů pro výživové poradce, školy pro nutriční terapeuty, firmy a různí specialisté, kteří vám zaručeně poradí, jak se máte stravovat a kolik čeho máte sníst. Některé firmy vám přímo dodají jídlo v krabičkách nebo ve formě koktejlů. Málokterý návod je však podložen vyšetřením klienta a následným doporučením, které se opírá o skutečný, vědecký základ.

Už jen to neustálé pření o to, jestli strava má být nízkotuková či nízkosacharidová nebo snad vysokoproteinová?! Možná je ideální zónová či vyrovnaná dieta? Přitom všichni tito odborníci a specialisté zapomínají na to, že každý z nás je jiný, že jsme biochemickou individualitou, že máme jiný genetický podklad, že nelze doporučit jeden univerzální způsob stravování, který by byl vhodný pro každého.

Vědecké studie v posledních letech prokázaly, že je nám geneticky dáno, jak reagujeme na příjem sacharidů a tuků a jak reagujeme na fyzickou zátěž.

Není tedy možné každému ordinovat stejné složení stravy, stejné poměrné zastoupení tuků, sacharidů a bílkovin.

Podle genetických studií existují 3 varianty způsobu stravování:

  1. Dieta s nízkým obsahem tuků
  2. Dieta s nízkým obsahem sacharidů
  3. Dieta s vyrovnaným zastoupením sacharidů a tuků a omezeným příjmem energie.

Jestliže chceme zjistit, jak se máme stravovat, abychom byli dlouhodobě zdraví a abychom si mohli dlouhodobě udržet optimální hmotnost, měli bychom jednou zainvestovat a nechat si udělat genetické vyšetření, které nám dá odpověď na otázku, kterou variantu způsobu stravování potřebuji. Vzhledem k tomu, že je nám to dáno geneticky a tato informace se do konce našeho života nezmění, pak mi toto vyšetření stačí jednou za život a nemusím ho již opakovat a platit za další a další vyšetření, za další a další poradenství a sestavování jídelníčku.

  1. Doplňky stravy: Brát nějaké doplňky stravy? Pokud ano, pak jaké?

Dnes je již mnoha studiemi prokázáno, že naše současné potraviny neobsahují všechny vitaminy a stopové prvky (čili mikroživiny) v dostatečném množství. Rozhodně současné potraviny (a to i čerstvá zelenina a čerstvé ovoce) obsahují výrazně méně vitaminů a stopových prvků, než obsahovaly potraviny před 50 či 100 lety.

Na základě některých studií a vlastních zkušeností doporučuji brát raději přírodní doplňky stravy než synteticky vyrobené, nejlépe doplňky stravy vyrobené formou koncentrátů z rostlin (blíže v některém z dalších článků).

Pokud se však shodneme na tom, že bychom měli brát nějaké doplňky stravy, které doplňky stravy máme brát zrovna my?

Tady máme 2 možnosti:

  1. Dáme na obecné znalosti a zkušenosti, které nepodložíme konkrétním vyšetřením. V tomto případě bych doporučoval: 1. kvalitní multivitamin-multiminerál, 2.omega-3 mastné kyseliny, 3. vápník s hořčíkem a event. s vitaminem D (nebo samostatný hořčík)
  2. Provedeme analýzu prvků ve vlasech a zjistíme přesně, které vitaminy, stopové prvky či jiné mikroživiny máme brát, abychom srovnali nitrobuněčnou rovnováhu a tím i biochemické tendence v našem organizmu. A necháme si poradit proškoleným lékařem či jiným specialistou, jak se na základě výsledků máme stravovat, které doplňky stravy máme brát, a jakým způsobem se vyrovnávat se stresem.

U doplňků stravy je také důležité vědět, kdy se stopové prvky vstřebávají  (např. vápník a hořčík ráno a dopoledne, železo do 15. hodiny, zinek po 15. hodině…),  a také v jaké formě se prvky nejlépe vstřebávají (např. kovové prvky se nejlépe vstřebávají ve formě organických solí).

  1. Pohyb: Jak se mám hýbat? S jakou intenzitou mám cvičit či sportovat?

V poslední době jsem opakovaně četl a slyšel na různých přednáškách, že se potřebujeme hýbat s určitou intenzitou, abychom byli zdraví a hlavně, abychom začali zdravě hubnout, čili ztrácet tukovou tkáň (a ne svalovou). Pohyb potřebujeme také k tomu, abychom si udrželi naši svalovou hmotu (orgán, který se nepoužívá, atrofuje – zmenšuje se) a zpomalovali stárnutí.

Oborníci na hubnutí se shodují v tom, že potřebujeme pohyb, abychom dlouhodobě redukovali hmotnost  a – poté, co dosáhneme naši „optimální“ nebo „cílové“ hmotnosti – tuto hmotnost také dlouhodobě udrželi a neměli jo-jo efekt.

Většina doporučení zní: při pohybu udržujte svou tepovou frekvence na cca 70% své maximální tepové frekvence. To však neplatí pro každého!

Vědecké studie v posledních letech totiž také prokázaly, že je nám geneticky dáno nejen to, jak reagujeme na příjem sacharidů a tuků, ale také jak reagujeme na fyzickou zátěž.

Z hlediska fyzické aktivity existují 2 varianty – lidé pro hubnutí potřebují

  1. fyzické cvičení mírným tempem 3x až 4x týdně.
  2. vysoce intenzivní fyzické cvičení 3x až 5x týdně.

Pokud chceme zjistit, jak intenzivně se máme hýbat, abychom byli dlouhodobě zdraví a abychom si mohli dlouhodobě udržet optimální hmotnost, měli bychom investovat do výše uvedeného genetického vyšetření, které nám dá také odpověď na otázku, kterou variantu fyzické aktivity potřebujeme.

  1. Relaxace: Jak se vyrovnávat se stresem?

Stres je součástí našeho života. Stres je všudypřítomný. Stresoví činitelé na nás čekají za každým rohem a ve všech světových stranách. To není špatně, jen se potřebujeme naučit vyrovnávat se se stresem.

Jakýkoliv stresový činitel v nás vyvolá hormonální reakci, která má za úkol nás připravit na dvě možnosti – na boj nebo na útěk.

Zjednodušeně to na svých konzultacích vysvětluji svým klientům takto:  Představte si, že naši prapředkové potkali ve volné přírodě medvěda. To byl stres, byli ohroženi na životě. A život si mohli zachránit jen tak, že s tím medvědem buď bojovali (a zabili ho nebo zahnali na útěk), nebo utekli. Jestliže vidíme medvěda, z mozku jde informace do nadledvin, se kterým se začnou vyplavovat stresové hormony. Ty se postarají o to, že se nám zrychlí krevní oběh – rozbuší se nám srdce, zvýší se krevní tlak, zlepší se prokrvení svalů a zvýší se svalové napětí. Jsme připraveni bojovat nebo utíkat. Pokud jsme s medvědem bojovali nebo utíkali, stresové hormony se postupně rozkládaly. A když jsme vyhráli – zabili jsme medvěda nebo jsme si zachránili život útěkem, v mozku se uvolní endorfiny a nás zaplaví pocit radosti. Pokud tedy reagujeme na stres tak, jak si náš organizmus říká, máme z toho radost. To, co děláme obvykle, je, že reagujeme společensky správně a ne tak, jak náš organizmus vyžaduje. Při jednání s nadřízeným či podřízeným, nepříjemným klientem, na úřadě nebo při zkouškám málokdy použijeme fyzické násilí (boj), ani se neproběhneme (útěk). Musíme vše vyřešit společensky správně. Ale stresové hormony vyskočí a jejich hladina v krvi stoupne. A tak se stane několikrát denně. Pokud tyto hormony nerozkládáme, zvýšené hladiny v krvi působí dlouhodobě na náš organizmus a vyvolává různé chronické choroby – vysoký krevní tlak, chronické záněty (štítná žláza, trávicí ústrojí, klouby) nebo syndrom chronické únavy. Potřebujeme se naučit, jak stresové hormony rozkládat. A to se děje v procesu, kterému se říká relaxace.

Relaxace by měla mít dvě formy – aktivní (fyzická) a pasivní (klidová), přičemž bychom měli používat obě.

Aktivní relaxace je jednoduchá: potřebujeme dvakrát až třikrát týdně hodinu vytrvalostní fyzické aktivity. Najděte si sportovní aktivitu, která vás baví nebo kterou si zamilujete, a věnujte se ji ve svém volném čase nebo v čase, který si naplánujete a vyčleníte na pohybovou aktivitu. Pokud jste dosud nesportovali, kupte si pohodlné boty a třikrát týdně se běžte na hodinu projít rychlejší chůzí. Pokud jste už investovali do genetického vyšetření, pak už víte, jestli se potřebujete hýbat s vyšší či nižší intenzitou.

Klidovou relaxaci bychom měli používat každý den – stačí 10 – 20 minut. Není to čtení dobré knihy, sledování televize či hraní různých her. Jde spíše o zklidnění mozkové činnosti. Mohou to být různé formy meditace, dosažení alfa-hladiny, léčebná představivost, autosugesce. Naučte se nějakou metodu a používejte ji každý den.

Relaxace není ztráta času! Pokud ji budete používat, bude pracovat efektivněji a budete zdravější.

  1. Pozitivní přístup k životu: Mám to řešit?

A už je to tady! Zase další člověk, který nám bude nutit to pozitivní myšlení!

Pozitivní přístup není o tom, že nevidím žádné problémy, že každému neustále tvrdím, jak jsem nadšený a šťastný, že přehlížím všechny těžkosti našeho života a všechny ty menší či větší tragédie a nedokonalosti okolo nás.

Pozitivní přístup znamená, že si uvědomuji, že každý problém má své řešení a že jsem připraven své problémy řešit. Že si uvědomuji, že je to o nás. My rozhodujeme, jak se k problémům postavíme, jak budeme situace řešit. Nikdo jiný to za nás neudělá. Nemůžeme se spoléhat na vládu, na stát, na rodiče, na lékaře, na sousedy, kamarády a známé nebo na děti či tchýni. Máme svobodnou vůli a musíme se rozhodnout, jak své problémy budeme řešit, protože každý problém v sobě skrývá řešení. Pokud nebudu nic dělat, jen budu sebe a své okolí otravovat svými stížnostmi a negativistickým myšlením, je to také rozhodnutí. Prostě se člověk rozhodne, že nebude nic řešit a nebude se rozhodovat.

Jestliže si můžu vybrat mezi otravou a zdravím, pak volím zdraví. A je jedno, jestli se bavíme o těle, o mysli nebo o duchu.  Miroslav Tyrš kdysi hlásal heslo: „V zdravém těle zdravý duch!“ V dnešní době spousta myslitelů, vědců a spisovatelů píší o jednotě těla, mysli a ducha. Je lhostejné, jestli jste v náboženském smyslu věřící či nevěřící, pozitivní přístup k životu vám zlepší zdraví.

  1. Preventivní lékařská vyšetření: Mám je využívat?

Určitě bychom neměli zanedbávat všechny možnosti, které nám poskytuje současná lékařská věda a preventivní programy. Všechny nemoci se léčí lépe a efektivněji, pokud je začneme léčit hned na začátku. Ať už se nám nabízejí občasná vyšetření u našeho praktického či rodinného lékaře se základním laboratorním vyšetřením, preventivní zubní prohlídky, gynekologické vyšetření, mammografie či koloskopie, měli bychom je pravidelně absolvovat. Nikdo nás k tomu nemůže přinutit – je to jen na nás, zda tyto nabízené možnosti využijeme. Už jen pro ten pocit klidu, že je se mnou po zdravotní stránce vše v pořádku.

Na závěr

Starat se o své zdraví nemusí být zpočátku úplně jednoduché. Ale tak jako ve všem ostatním, pokud si vypěstujeme správné návyky, je to výrazně jednodušší. Přijměme odpovědnost za své zdraví a rozhodněme se správně – stojí to za to!

 

orlik@orlikovi.cz

MUDr. Jaroslav Orlík je internista a gastroenterolog, který pomáhá lidem zlepšit jejich zdravotní stav a životní styl, aby se cítili lépe a měli více radosti ze života. Zabývá se analýzou prvků ve vlasech, pomáhá lidem dosáhnout a trvale udržet optimální hmotnost a podniká se zárukou.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • Píšu články na svůj blog. Chcete dostávat upozornění na nový článek?

    • Kategorie