Bojíte se na něco zeptat?

Možná jste na tom podobně jako já a také se bojíte někoho na něco zeptat. Já jsem to tak měl téměř celý můj dosavadní život. Ne že bych měl strach se někoho zeptat nebo nějaké obavy, ale možná jsem se spíš cítil trochu trapně.

Takový divný pocit jsem míval. A nebyla to jen taková ta mužská ješitnost, že se nechcete zeptat na cestu, protože ji najdete úplně sami, tako jako jste ji našli vždy. Ale míval jsem takový nepříjemný pocit z toho, že se mám někoho na něco zeptat.

Určitě tomu tak nebylo vždy. Jako malé dítě jsem se ptal.

Proč?

Každé dítě se v určitém věku nejvíc naučí tím, že pozoruje a ptá se. A svými věčnými otázkami „Proč?“ se nakonec dozvědí to, co se potřebují dozvědět. Ptají se rodičů, prarodičů, všech dospělých kolem sebe. Proč, proč, proč…?

Rádi na otázky odpovídáme, ale mnohdy už jich máme po krk nebo nám lezou na nervy. Ale děti se dál přirozeně ptají. „Proč?“

A potom to najednou přestane. Obvykle ve škole. Zeptáte se na něco a najednou máte pocit, že se vám ostatní smějí. Stane se to podruhé a najednou máte strach z toho, že když se zeptáte, zase se vám někdo bude smát.

Připadáte si trapně. Máte obavy z toho, že si ostatní budou myslet, že jste hloupí. A přestanete se ptát.

Trapný pocit nebo strach?

Mnohé z nás k tomu vedli i někteří učitelé. Jestliže něco chceš, najdi si to v knize. Neptej se a najdi si to. Máš slovníky, máš učebnice, máš encyklopedie. Dnes je to ještě jednodušší – máš „strejdu Googla“, najdi si to, tam se dozvíš odpovědi na své otázky.

Po škole nastoupíte do práce a máte obavy se někoho na něco zeptat, aby si kolegové a šéf nemysleli, že jste hloupí, že něco neumíte. Jste zablokovaní a neptáte se.

Vzpomínám si na jednoho staršího kolegu, který mi na otázku, jak se ten konkrétní výkon dělá, odpověděl: „Už bys to měl vědět. Pokud to nevíš, najdi si to v knize.“ Ve mně to zůstalo velmi hluboko, takže jsem se přestal ptát starších kolegů, jak mám co dělat.

Samozřejmě nebyli všichni starší kolegové takoví, ale ten pocit trapnosti a obavy z toho, že se někdo na mě bude dívat jako na hloupého, ve mně zůstal a já jsem se přestal ptát.

Fakta nebo názory?

Možná jste na tom podobně. Máte to dnes „jednodušší“, protože si vše můžeme najít na Googlu. Na všechno vám Google nebo jiné vyhledávače odpoví.

Ale je to taková dvojsečná zbraň, protože ne vždy internet odpoví správně. Ne vždy víte, co si máte z těch odpovědí vybrat.

Pokud jde o fakta, pak není problém. Kde pramení Nil a jak je dlouhý, vám internet zodpoví správně, protože jde o fakta. Ale pokud se budete chtít zeptat, jestli to které ovoce je chutné, pak se mohou objevit i protichůdné názory.  Už nejde o fakta, jde o názory.

Obvykle si musíte některý z těch názorů vybrat, přičemž mnohdy jsou ty názory protichůdné a vy nevíte, který je správný.

Přesto všechno, anebo právě proto vám doporučuji, abyste se naučili ptát. Já jsem se to jednu dobu musel cíleně učit. A ptal jsem se hlavně lidí, kteří mají nejen vědomosti, ale také zkušenosti.

Ptejte se

Doporučení: Ptejte se. Naučte se ptát. Jestliže máte otázku, máte ji proto, abyste se na ni zeptali. Potřebujete se na ni dozvědět odpověď.

Ale potřebujete se dozvědět odpověď ze správných zdrojů.

Nejlépe si pro každou oblast, ve které se chcete něco dozvědět nebo něčeho dosáhnout, najděte mentora – člověka, který má nejen vědomosti, ale má i zkušenosti v dané oblasti.

V každém případě se ptejte. Jestliže máte otázku, potřebujete se zeptat.

Učte se to, ptejte se jiných lidí, protože jen tak se můžete v životě posunout dál.

Ptejte se bez obav a bez strachu a zjednodušte si život nejen díky lepšímu zdraví.