Také přemýšlíte o tom, jestli máme nechat umřít o několik tisíc lidí více nebo nechat padnout hlouběji naši ekonomiku?
To je totiž to, co se dnes řeší. V médiích, ale hlavně ve vládě a parlamentu. Protože jde o to, jestli naši ekonomiku v době koronavirové epidemie necháme hlouběji padnout nebo jestli uvolníme některá opatření a v tom případě možná zemře o několik stovek nebo tisíců lidí více.
Vše to je o hodnotách. V nouzovém stavu se lidé znovu zamýšlejí nad svými hodnotami.
Můžeme rozlišit dvě skupiny lidí:
Osobně jsem vždy cítil potřebu něco dělat a postarat se o sebe a svou rodinu. Nejen v nouzovém stavu. Vždy jsem cítil odpovědnost za zabezpečení své rodiny a potřeboval jsem pro to něco dělat.
Co můžu dělat v toto nouzovém stavu, když nemůžu rozhodovat o těch velkých ekonomických problémech?
Můžu se starat o své zdraví a své finanční zabezpečení.
Můžu jít lidem příkladem a můžu lidem pomáhat k jejich zdraví a jejich osobní a finanční svobodě a finančnímu zabezpečení. To je jeden z důvodů, proč píšu články a točím videa.
Můžu inspirovat další lidi a těm, kteří si o to řeknou, můžu začít pomáhat, ať už ke zlepšení jejich zdravotního stavu, nebo ke zlepšení jejich finanční situace.
Před časem, kdy jsem měl to štěstí a dostal jsem se ke skupině finančně i časově svobodných podnikatelů, kteří mají mentorský systém, jak pomáhat dalším lidem dosáhnout své osobní finanční a časové svobody, začal jsem podnikat se zárukou.
Začal jsem s těmito podnikateli spolupracovat mimo jiné proto, že mě zaujaly hodnoty této mentorské skupiny. Tyto základní hodnoty byly svoboda, rodina, naděje a odměna, a to mě velmi oslovilo.
Svoboda totiž není to, co v nouzovém stavu lidem chybělo, že nemohli jít, kam chtěli, nemohli do kina, do divadla, na fotbal.
Svoboda znamená, že je člověk časově a finančně nezávislý, že není závislý na nějaké podpoře, že není závislý na vnějších okolnostech, že nečeká až se někdo o něj postará. Ale může si dělat, co chce, protože je finančně svobodný.
Rodina byla pro mě vždy velmi důležitá.
Do podnikání se zárukou se může zapojit celá rodina, a to je obrovská výhoda.
Naděje je jedna z nejdůležitějších lidských potřeb.
Potřebujeme mít naději ráno, když vstaneme, že den bude vydařený, že zase bude lépe, že budeme zdraví, že budeme finančně zabezpečeni.
Podnikání se zárukou tuto naději lidem dává. Může ji dát každému, kdo si o to řekne a kdo pro to něco udělá.
Vždy jsem očekával, že za dobře vykonanou práci náleží dobrá odměna. Člověk si za dobře odvedenou práci zaslouží dobrou odměnu.
Podle toho, kolik udělám práce, jak je práce kvalitně udělaná a jak je přínosná, by měla být odměna vysoká. To vše podnikání se zárukou dává.
Na druhou stranu si myslím, že lidé se dnes mnohdy odměňují příliš brzy. Žijeme v jakési instantní době, kdy lidé chtějí všechno hned.
Podnikání se zárukou nás učí počkat si na odloženou odměnu. Potřebujeme pracovat na určitém projektu nějakou dobu a odměna se potom dostaví.
Je to podobné jako u sportovců. Mnoho sportovců se připravovalo v uplynulých čtyřech letech na olympiádu, která se letos nebude konat a bude o rok odložena. Znamená to, že to zapíchnou a nebudou nic dělat?
Ne, budou pracovat dál, Dále se budou připravovat, budou dále trénovat, aby si svou odměnu mohli vyzvednout na olympiádě za rok nebo za čtyři roky nebo za osm let. Mají plán na odloženou odměnu, kterou si vyzvednou až po nějakém úsilí, dokonce po úsilí, které bude trvat několik let.
Myslím si, že se potřebujeme naučit počkat si na odloženou odměnu. Pokud vytrvale pracujeme, pak podnikání se zárukou odměnu dává – po určité době pak pravidelně každý měsíc do konce našeho života.
Dobrý den, pane doktore,
nejprve bych dala přednost zdraví. Pokud máme omezené možnosti v pohybu, můžeme se doma věnovat něčemu, jako je čtení knížek, vaření či spíš pečení, pletení, háčkování apod. Až půjde docházet do zaměstnání, budeme se muset víc snažit a maximálně zlepšovat práci, bohužel za ne-mnoho peněz. Během času třeba bude penízků víc. Jedno je jisté, že si v nejbližších letech nebo aspoň roce odříci cestoání, nebo cestovat aspoň do sousedních zemí. Skromnost šlechtí. Bohužel i já jsem netrpělivá a začíná mne všechno rozčilovat a představuji si, že se do své běžné práce nebudu schopná vložit.