Šesté pravidlo anti-aging desatera – Pěstujte sociální kontakty

Člověk je společenský tvor – i ten největší introvert potřebuje pravidelný kontakt s dalšími lidmi. Podle letité definice Světové zdravotnické organizace je zdraví pocit fyzické, psychické a sociální pohody. Potřebujeme přátele kolem sebe, potřebujeme sociální kontakty!

Potvrzuje to zajímavá studie, kterou provedli v devadesátých letech minulého století vědci Flinders University v australském Adelaide pod vedením lékařky Lynne Gilesové.

Studie vychází z australského průzkumu, který se dlouhodobě zabýval stárnutím. Tým zkoumal dobu dožití jednotlivých účastníků v průběhu následujících deseti let. Účastníci průzkumu mimo jiné uváděli, s kolika lidmi, včetně dětí, příbuzných, přátel a známých, se osobně nebo telefonicky stýkají.

Během průzkumu vědci zjistili, že blízký kontakt s dětmi a s příbuznými měl během sledovaných deseti let minimální vliv na délku života sledovaných osob. Naproti tomu lidé s největším množstvím přátel a známých měli statisticky větší pravděpodobnost na delší život než ti, kteří jich měli nejméně.

Po vyhodnocení demografických, zdravotních ukazatelů a životního stylu účastníků se ukázalo, že třetina lidí s nejširším okruhem přátel měla o 22% menší pravděpodobnost, že během následujícího desetiletí zemřou, než třetina lidí s nejmenším množstvím přátel.

Platilo to i v případě, že dotyční lidé prožili nějakou životní tragédii, například smrt partnera nebo blízkého člena rodiny.

V závěrech se uvádí, že přátelé jsou prospěšní také proto, že si je na rozdíl od členů rodiny vybíráme sami. Svobodně navazované vztahy se známými a blízkými přáteli mají zásadní vliv na délku našeho života, na rozdíl od vztahů s dětmi a s dalšími příbuznými, kde máme menší možnost volby. Přátelé pomáhají v těžkých časech překonávat deprese a úzkostné stavy.

Važme si svých přátel – pomáhají nám žít déle!

Moje dlouholetá kamarádka Zuzana mne naučila důležitou zásadu: Mějme přátele alespoň ve třech různých generacích! A dávala mi příklad v praxi: od mala udržovala (a udržuje) přátelský vztah s naší nejmladší dcerou.

Nádherným příkladem této zásady byl dirigent Dechového orchestru mladých v Krnově pan Karel Dospiva. Byl o generaci starší než já.

V době, kdy jsem ho poznal, když jsem v orchestru začal hrát na křídlovku a na trubku, měl spoustu přátel ze starší generace. Byli mezi nimi skladatelé, dirigenti a hudebníci z celého Československa. Pan dirigent nám názorně svým příkladem ukazoval, jak si starších kolegů váží a jak se od nich učí, aby to potom mohl předávat další generaci.

Zároveň měl pan Dospiva spoustu přátel mezi svými vrstevníky. Spolupracoval s nimi a seznamoval nás s nimi. A vytvářel stále nové a nové vztahy s nejmladší generací, tak jak jsme postupně přicházeli do orchestru.

Jak panu Dospivovi přibývaly roky, přátelů z nejstarší generace postupně ubývalo, ale přibývali přátelé z generace mých dětí.  A tak i po sedmdesátce měl pan dirigent spoustu přátel a byl duševně mladý a svěží, protože měl trvalý kontakt s nejmladší generací.

Skvělou příležitost k budování sociálních kontaktů napříč generacemi mi dává školící systém Dextera Yagera. Jako čerstvý šedesátník mám stále možnost učit se od aktivních a pozitivních osmdesátníků, zůstávám v kontaktu se svými vrstevníky. Přestože jsem introvert, mám přátele mezi čtyřicetiletými činorodými a úspěšnými lidmi a buduji vztahy s generací dvacetiletých. Dokonce mám možnost začít budovat vztahy s pátou generací – malými dětmi mých partnerů ve věku do šesti let.

Každý člověk bez ohledu na věk mne může v něčem obohatit, od každého se můžu něčemu naučit, každému můžu něco dát a každému můžu nějak prospět.

Snažme se o to, abychom měli přátele ve starší i mladší generaci, a později v mladší a nejmladší generaci. Pomůže nám to stárnout pomaleji.