Zlaté pravidlo.

Nedávno jsem byl u svého ošetřujícího stomatologa, protože i lékař musí občas k lékaři. Bavili jsme se o tom, jaké má štěstí, že má velmi šikovnou zdravotní sestru v ordinaci, která mu teď dělá zubní instrumentářku. Chválil ji, jak je manuálně zručná a zároveň se velmi dobře chová k lidem.

A já jsem mu to musel jen potvrdit: „Ona je tak úžasná, že kdykoliv mě potká ve městě, mile se na mě usměje a odpoví na pozdrav, mnohdy pozdraví jako první.“

Sestra to zaslechla a povídá: „A víte proč? Před léty jsem chodila na zdravotní školu. Když jsme chodili do nemocnice na praxi, byli jsme také na interním oddělení, kde jste dělal primáře. A vy jste byl jediný, který se na nás žákyňky zdravotní školy někdy usmál, který nás pozdravil a odpovídal na naše pozdravy, který nás pochválil a zeptal se, jestli něco potřebujeme. Všichni ostatní lékaři kolem nás chodili buď zamyšlení, nebo nabručení. Málokdy nám odpověděli na pozdrav, natož aby pozdravili první.“

Zlaté pravidlo

Znovu jsem si uvědomil, jak je důležité ono Zlaté pravidlo, které nám říká, že se máme chovat k ostatním lidem tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

A uvědomil jsem si, že to, že jsem se na studentky usmíval a že jsem se s nimi bavil, nebylo pro mě tak úplně přirozené, protože jsem osobnostně melancholik s cholerikem. Tito lidé mají spíše tendenci moc se neusmívat, spíše kritizovat a sklouznout k negativnímu myšlení.

Ale v té době už jsem se potkal se vzdělávacím systémem Dextera Yagera díky podnikání se zárukou s firmou Amway. Jsem velmi vděčný, že jsem začal podnikat s firmou Amway, protože jsem se díky tomu mohl dostat do kontaktu s pozitivními lidmi, kteří za něčím šli, a mohl jsem se dostat ke knihám, po kterých bych jinak jako lékař asi nesáhl.

V polovině 90. let u nás na trhu nebylo moc knížek pozitivního myšlení. Takže jsem četl ty první a základní, které u nás byly vydávány, například Myslete velkoryse od Davida Schwartze, knihy Dalea Carnegieho či Síla pozitivního myšlení od Normana Vincenta Pealea….

Právě Dale Carnegie píše o tom, jak máme jednat s lidmi, jak se k nim máme chovat a zdůrazňuje důležitost chovat se podle Zlatého pravidla, to znamená abychom se chovali k lidem tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Zároveň Dale Carnegie říká, že nemůžeme čekat, že nám to lidé vrátí okamžitě, že se nám to vrátí, ale jindy – někdy v budoucnu a možná od jiných lidí.

Vliv na vztahy a na zdraví

Uvědomil jsem si také, že tím, že se chováme k ostatním lidem tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám, my sami se měníme. Pracujeme sami na sobě, začínáme se více usmívat, začínáme se bavit s ostatními lidmi a oni nám to vracejí, protože nás už vnímají jinak a cítí, že se chceme s nimi bavit.

To, že děláme správné věci, v nás zanechává silný vnitřní pozitivní pocit. Dodává nám to také sebevědomí a jinak vnímáme sami sebe – máme jiný selfimage. Začínáme myslet pozitivně a sebevědomě, začínáme sebevědomě jednat a usmívat se na lidi.

To má silný vliv nejen na naše mezilidské vztahy, ale má to silný vliv i na naše zdraví. Protože to, jak se cítíme a jak se k sobě chováme, se projevuje na našem zdraví. Pokud si neustále na něco negativně stěžujeme, přitahujeme si do svého těla špatné věci, které negativně ovlivňují náš zdravotní stav. Mám to vypozorováno a ověřeno na spoustě svých pacientů.

Co z toho vyplývá

Takže se potřebujeme chovat k ostatním lidem stejně tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Budeme mít sami ze sebe lepší pocit a budeme mít lepší zdravotní stav.