Relaxace není ztráta času

Stres je běžnou součástí našeho života. Stresovým situacím se nemůžeme vyhnout bez ohledu na věk, pohlaví, povolání, bydliště, zájmy a způsob prožívání volného času…

„Jsem více a více přesvědčen, že naše radost nebo smutek závisí mnohem více na tom, jak čelíme životním událostem, než na povaze událostí samotných.“  To napsal Karl Wilhelm von Humboldt, který žil v letech 1767 – 1835, v době, kdy většina lidí nebyla zahlcena tolika negativními informacemi, povinnostmi a stresovými situacemi jako dnes.

Tento článek píšu poslední adventní neděli a dívám se, jak někteří lidé jsou pohlceni předvánočním shonem a stresují se tím, co ještě nestihli a co ještě musí udělat, a naopak další osoby si užívají předvánoční pohody a relaxují.

Je jen na nás, jak se postavíme k situacím, do kterých se dostáváme. Přesto platí, že stresu a stresovým situacím se nemůžeme vyhnout. Proto je relaxace jedním ze šesti kroků na cestě ke zdraví. Správný způsob relaxace je také součástí doporučení na základě provedené analýzy prvků ve vlasech. Lidé, kteří se správně vyrovnávají se stresem, snadněji dosahují optimální hmotnosti.

Působením stresového činitele na organizmus dochází k hormonální reakci, která ho připravuje na dvě možné reakce – buď na boj, nebo na útěk.  Náš organizmus reaguje stejně v jakékoliv stresové situaci, bez ohledu na stresového činitele, bez ohledu na to jestli je vyvolávající faktor fyzický či psychický, osobní či pracovní, jestli je to přímé ohrožení života nebo jen jedeme pozdě na pracovní schůzku.

Svým klientům to vysvětluji takto: Když se naši prapředkové potkali ve volné přírodě s nějakou šelmou, třeba s medvědem, znamenalo to pro ně ohrožení života. Mohli být sežráni. To byla stresová situace! Život si mohli zachránit dvěma způsoby: buď s medvědem bojovali, nebo mu utekli. Jakmile vidíme medvěda (jsme pod vlivem jakéhokoliv stresového činitele), mozek vysílá signály nadledvinám, které začínají tvořit stresové hormony.

Tyto se dostávají do krevního oběhu, následně dochází ke zrychlení srdeční činnosti (rozbuší se nám srdce), zvýšení krevního tlaku, zlepšení prokrvení svalů a zvýšení svalového napětí. Tak jsme připraveni do akce – bojovat i utíkat. Pokud jsme s medvědem bojovali nebo jsme utíkali, stresové hormony se zvolna rozkládaly. A pokud jsme vyhráli – zabili jsme medvěda nebo jsme si zachránili život útěkem, v mozku se uvolnily látky, kterým říkáme endorfiny, a nás zaplavil pocit radosti.

Tak tomu je i dnes. Pokud správně reagujeme na stres – tak jak si o to naše tělo říká, pak z toho máme radost. My však většinou reagujeme společensky správně.

Představte si situaci: Ráno přijdete do práce a na stole máte vzkaz: Máš jít za šéfem! To je stresová situace. Přijdete k šéfovi a on vám vytýká, že jste něco neudělali nebo udělali špatně. To je stresová situace! Málokdo z nás v této situaci svého nadřízeného fyzicky napadne a bojuje s ním, málokdo vyběhne z místnosti a běží několik kilometrů, aby se zachránil. Ne, tak to neděláme. Zachováme se společensky správně…. a hormony se nerozkládají. Dále zůstávají v krevním oběhu a v našem těle a dlouhodobě působí na náš organizmus.

Důsledkem jsou tzv. civilizační choroby.  Nemusí to být jen hypertenze, cukrovka, ateroskleróza, ale jsou to také chronické záněty (štítná žláza, klouby, trávicí ústrojí…) nebo tzv. syndrom chronické únavy. To nejsou choroby z civilizace, ale velká část z nich je důsledkem působení stresu (a stresových hormonů) na náš organizmus. Potřebujeme se naučit rozkládat stresové hormony. To se děje v průběhu činnosti, které se říká relaxace.

Relaxace je způsob, jak se vyrovnávat se stresem. Potřebujeme se naučit, jak se vyrovnat s hormonálními důsledky stresu. Potřebujeme se naučit relaxovat a pak si musíme vytvořit zvyk relaxovat každý den.

Relaxace by měla mít dvě formy: aktivní – fyzickou a klidovou. Každý z nás by měl relaxovat oběma způsoby. Jeden je pro nás obvykle přirozenější, druhý se potřebujeme naučit.

Chcete si najít fyzickou aktivitu, která vás baví. Nejlépe sportovní aktivitu, které se budete věnovat alespoň dvakrát týdně po dobu 45-60 minut. Naplánujte si ji v čase, kdy se jí opravdu můžete věnovat, aniž byste měli v té době jiné povinnosti. Zapište si termíny do kalendáře a dodržujte je. Udělejte si z toho zvyk. Nemusíte do tělocvičny. Pokud jste nikdy nesportovali, obujte si pohodlné boty a běžte se na hodinu projít. Přičemž platí, že chůze by měla být tak rychlá, že se alespoň trochu zadýcháte nebo zapotíte.

Občas si klienti stěžují, že v zaměstnání fyzicky pracují 8 hodin denně, a já jim ještě říkám, že mají k tomu sportovat. Je to tak. Ne každá fyzická aktivita je relaxace. Když si jdu zahrát fotbal, tenis či squash, je to pro mne skvělá relaxace. Pokud se však hraje mistrovský zápas či vrcholový turnaj, pak už to žádná relaxace není. Je to obrovský stres. Stejně tak když mám v sobotu volno a naplánuji si, že budu štípat u rodičů na chalupě dřevo, pak je to dobrá relaxace. Jestliže však venku mrzne, nemáme čím topit a já musím naštípat dřevo, aby nepopraskaly trubky v domě, pak už to není relaxace, ale stresová situace. Pokud mám fyzický stres v práci, musím si najít takovou sportovní aktivitu, která mě bude bavit, při které rozložím své stresové hormony a po které mě zaplaví endorfiny.

Pod klidovou relaxací si každý člověk představuje něco jiného. Klidová relaxace není sednout si k televizi nebo počítači. Klidová relaxace není ani čtení knihy, novin či časopisu. Klidová relaxace není ani to, že si zajdeme do kina, divadla či na koncert. Klidová relaxace znamená, že „vypneme mozek“. Mozek můžeme přirovnat k počítači, na rozdíl od něj však nemá tlačítko, kterým bychom ho mohli vypnout. Musíme se tedy klidovou relaxaci naučit.

Metod a způsobů je mnoho, věřím, že si každý najdete svůj způsob, který vám bude nejlépe vyhovovat. Možná to bude meditace, jóga, autogenní trénink, Silvova metoda či jiné způsoby využívání alfa-hladiny, relaxační hudba, možná to bude některá z dechových technik. Mnohé z těchto metod je třeba se naučit pod vedením zkušeného trenéra či učitele. Své klienty učím tzv. léčebnou představivost.

Najděte si hudbu, která vám bude příjemná, má pomalé tempo a nesmí být zpívaná, tedy alespoň ne v jazyce, kterému rozumíte. Náš mozek totiž reaguje myšlenkou na jakékoliv slovo, které uslyší a je mu srozumitelné nebo mu něco připomíná. A našim cílem je zabránit tvorbě myšlenek nebo je alespoň snížit na co nejnižší počet.

Hudbu si pusťte co nejslaběji, když jste sami v místnosti. Lehněte si na záda na rovnou podložku – na zem, na pohovku, na postel… Uvolněte se, povolte svaly, zavřete oči a soustřeďte se na poslouchání hudby. Budou vás napadat různé myšlenky, vaším úkolem je nechat myšlenky volně probíhat jakoby z jedné strany místnosti na druhou a pryč z místnosti a nezabývat se jimi. Soustřeďte se jen na hudbu. Můžete si vedle sebe položit papír a tužku, abyste si mohli udělat poznámku, kdyby vás napadlo něco geniálního. A pak se znovu vraťte do relaxační polohy a poslouchejte hudbu. K poznámce se vrátíte po skončení relaxace.

Představte si sami sebe uprostřed nádherné přírody, na místě, kde se vám líbilo a kde jste se cítili dobře. Je jedno, jestli je to na louce, na horách, u moře, v lese, u jezera, ale mělo by to být místo, kde vám bylo dobře. Takže se vidíte uprostřed tohoto krásného místa a vidíte se při pohybu. Můžete se procházet, můžete běžet, jet na kole nebo kolečkových bruslích, můžete plavat…Zvolte si tu činnost, při které se cítíte dobře. A teď si ještě navoďte pocit, že jste spokojeni, šťastní a úplně zdraví. Prociťte si to. Vychutnejte si ten pocit. Když to budete každý den procvičovat, bude krajina ve vašich představách zřetelnější a vaše pocity budou intenzivnější.

Proč to funguje? Lidský mozek můžeme přirovnat k počítači. To, co po většinu času řídí činnost našeho organizmu, jsou programy, které máme zapsané hluboko v našem podvědomí. Podvědomá část naší mysli je ta, kterou neřídíme logikou a šedou mozkovou kůrou. Většinu činností, které děláme podvědomě, děláme dobře, protože je máme naučené. V podvědomí máme vytvořen program, který řídí náš organizmus, aby ty naučené činnosti vykonával správně, aniž bychom je museli vědomě kontrolovat.

Když chodíte, nemusíte dnes myslet na to, že nejdříve musíte zvednout pravou nohu, posunout ji dopředu, položit na zem, opřít se o ni, potom teprve zvednout levou nohu, posunout ji dopředu…Děláte to podvědomě, tedy správně. Ale když se učíme chodit jako děti nebo po úraze či operaci, musíme myslet na všechny ty úkony, jejich správné provedení a správnou posloupnost, než se zautomatizují, než si zapíšeme do podvědomí ten správný program. Stejně tak nemusíte dnes přemýšlet, jak se píše a nebo b, jak se jí příborem, jak zařadit dvojku nebo pětku, pokud řídíte auto již několik let.

Některé programy, které máme zapsány v našem podvědomí, nejsou pro nás úplně výhodné. Například program „jsem obézní“, „nadměrně mi padají vlasy“, „mám alergii“, „ stále mě bolí záda“, nebo také „jsem k ničemu“, „nic nedokážu“, „ať dělám, co dělám, všechno pokazím“, „nikdo mě nemá rád“. Tyto programy můžeme přepsat. Bohužel to nemůžeme provést jako v počítači, že programy jednorázově vymažeme nebo odinstalujeme a vložíme program nový.

Musíme uplatnit postup, který nejlépe přirovnáme k ředění.  Když naberete do sklenice špinavou vodu, postavíte ji do dřezu pod vodovodní kohoutek a pustíte vodu, voda se ve sklenici začne ředit. Špinavá voda odtéká, zatímco stále přitéká čistá. Ve sklenici je tak voda stále čistější a čistější, až je ve sklenici jen čistá voda, kterou můžete vypít. Stejným způsobem postupujeme při výměně našich programů. Starý program můžeme nahradit novým jen opakovaným vkládáním.      Naše myšlení probíhá spíše v obrazech než ve slovech a to, co si nejlépe pamatujeme, je vždy spojeno s emocemi. Přeprogramování tedy nejlépe funguje, když vkládáme představy, tedy obraz, spojené s emocemi.

Léčebná představivost je velmi dobrá podpůrná metoda při jakékoliv léčbě. Chce to jen pravidelnost a vytrvalost, abychom mohli uplatnit princip ředění. Pro každého z nás a pro každý program to bude znamenat jiný čas. Podle toho, jak je veliká sklenice, jak špinavá voda v ní byla a jakým proudem přitéká čistá voda. Ale i kdyby to trvalo mnoho měsíců, výsledek stojí za to.

Na tuto techniku si vyčleňte 15-20 minut. Nemusíte déle. Vašemu organizmu je jedno, v kterou denní dobu budete takto relaxovat. Je mu jedno, jestli to bude po návratu z práce nebo po obědě… Ale udělejte si z této relaxační techniky každodenní zvyk. Fyzická relaxace stačí dvakrát až třikrát týdně, klidově potřebujeme relaxovat každý den.

A co když během klidové relaxace usnu? To nevadí. Znamená to jen, že máte zřejmě deficit spánku. Počítejte s tím, že můžete usnout, a nařiďte si budíka, aby vás za dvacet nebo třicet minut vzbudil. Je to lepší, než si celou dobu říkat, že nesmíte usnout. To byste se moc neuvolnili.

Relaxace je činností, která je nesmírně důležitá pro naše zdraví. Určitě to není ztráta času. Potřebujete relaxovat. A pokud si dáte čas na relaxaci, budete nejenom zdravější, ale budete také efektivnější během zbytku dne.