Kovářova kobyla.
Můj první primář na interním oddělení mě nevědomky naučil jednu důležitou věc.
Stalo se to na velké vizitě, kdy jsme všichni lékaři chodili s primářem po jednotlivých pokojích za pacienty, referovali jsme primáři o pacientech a on nám radil s dalším postupem.
Nemůžu radit někomu něco, co sám nedělám.
V té době primář téměř na každém pokoji našel nějakého pacienta, který byl obézní nebo měl alespoň nadváhu, a radil mu, že má zhubnout, jinak nebude zdravý. Na jednom pokoji jsme se zastavili u staré pacientky. Primář si vzpomněl, že tuto pacientku kdysi léčil, a vykládal nám o tom, jak jí tenkrát zachránil život.
Paní byla řecké národnosti, neuměla úplně dobře česky. Chvilku primáře poslouchala, potom se pomalu posadila na posteli a s údivem řekla: „To si ty, doktor! A taky tlusty!“ Primář zčervenal a odešel z pokoje.
A mě to tenkrát naučilo to, že pokud někomu radím, pokud někomu něco doporučuji, pokud někoho poučuji, že má něco dělat, pak já musím být tím příkladem. Nemůžu radit někomu něco, co sám nedělám.
Kovářova kobyla
Potkal jsem mnoho lékařů, kteří kouřili, a přesto doporučovali svým pacientům, aby přestali kouřit. Když jsem se jich ptal, kdy oni přestanu kouřit, říkali mi: „Až to budu potřebovat.“
Měl jsem v ordinaci a na konzultaci k analýze prvků ve vlasech psycholožku, která působila jako psychoterapeutka v psychiatrické nemocnici. Učil jsem ji relaxovat. Ona znala více relaxačních technik než já. Znala snad všechny relaxační techniky, ale nepoužívala je. Jako ta příslovečná kovářova kobyla, která chodí bosa. Takže já jsem jí musel vysvětlit, co má dělat a jakým způsobem má relaxovat.
Dělal jsem konzultaci k výsledkům analýzy prvků ve vlasech cvičitelku jógy, která učila své klienty, jak správně relaxovat. Když jsem se jí zeptal, jak relaxuje ona, řekla mi, že na to nemá čas, že to nedělá.
Mark Twain svého času říkal, že člověk, který nečte, je na tom stejně, jako by neuměl číst. To znamená, že pokud něco umím a vím, jak se to má dělat, a nedělám to, pak to vlastně neumím.
Je potřeba dělat ty věci, které někoho chcete učit. Jestliže někomu radíte, že má něco dělat, musíte to nejprve dělat sami.
Být příkladem
Byl jsem na přednáškách o zdravé výživě, kde pánové, kteří byli ověnčeni různými tituly – profesor, docent, přednášeli o správném způsobu stravování, a přitom sami byli obézní. Jak těmto lidem posluchači mají věřit, když nedělají to, o čem přednášejí.
Je potřeba být tím správným příkladem.
Mám obrovské štěstí, že v podnikání se zárukou se učím od lidí, kteří podnikají, mají prosperující podnik a mají finanční a časovou svobodu. Na základě svých zkušeností a vědomostí pak učí další lidi. Mají ověřený systém, jak pomáhat dalším lidem podnikat a dosáhnout finanční a časové svobody.
To, co je důležité, je, že sami úspěšně podnikají, jsou časově a finančně svobodni. Potom tedy mohou učit další lidi, jak podnikat a stát se finančně a časově svobodnými. Jdou příkladem.
John Maxwell říká, že jít příkladem není ten nejlepší způsob vedení lidí, ale ten jediný možný způsob, jak lidi vést.
Doporučení
- Potřebujeme být příkladem.
- Jestliže se chcete něco naučit, hledejte ty osoby, které už to umí, které dělají dobře to, co chcete dělat, které mají to, co vy chcete mít.
- Potom je můžete následovat, můžete se napojit na ty správné lidi a budete dostávat ty správné informace a to, co potřebujete dostat.
