Král Artuš a Statečné srdce.

Včera jsem se díval na film o králi Artušovi a přemýšlel jsem, proč mnozí z nás se na tyto filmy rádi díváme. Filmy o králi Artušovi nebo Statečné srdce, Patriot, Gladiátor nebo Poslední samuraj.

Tyhle filmy jsou o dvou důležitých věcech. Jednak jsou to filmy o leadershipu, o vedení lidí, jednak jsou to filmy o boji za svobodu.

1. Zřejmě ne každý člověk se zajímá o vedení lidí a chce se stát leaderem, vůdcem a chce se naučit, jak správně vést lidi.
2. Ale všichni z nás alespoň někde v hloubi duše touží po tom, abychom byli svobodni. Myslím, že právě ta touha po svobodě nás přitahuje k těmto filmům. Lidé chtějí a potřebují být svobodní a potřebují pro to něco udělat.

Omezení osobní svobody

Ve svém životě jsem zažil mnoho okamžiků, kdy jsem se necítil svobodný, dokonce jsem se cítil omezen ve své svobodě.

Nemám teď na mysli to, že mi někdo přikázal nosit roušky. Mnohokrát jsem musel jít provést endoskopické vyšetření na operační sál a roušku jsem si musel vzít, jinak bych tem nemohl vejít. Osobně tedy neberu nošení roušek jako nějaké velké omezení, spíše jako nezbytné zlo, které potřebujeme přijmout a podřídit se těmto opatřením.

Mnoho okamžiků omezení svobody jsem zažil do roku 1990, za dob reálného socialismu. Ne že bych patřil mezi disidenty a byl za své politické názory ve vězení, ale zažíval jsem jednoduchá omezení svobody, které zažili v té době zřejmě všichni.

Svoboda cestování

Například jsme neměli možnost svobodně cestovat. K tomu, aby člověk mohl vycestovat do kapitalistické ciziny, potřeboval spoustu povolení. Nejjednodušším způsobem, jak se dostat do zahraničí bylo se sportovním týmem nebo kulturním souborem. My jsme tak cestovali s Dechovým orchestrem mladých v Krnově a byli jsme v mnoha evropských zemích.

Avšak poté, co jsem absolvoval základní vojenskou službu a vrátil jsem se do orchestru, najednou jsem nesměl vycestovat. Necelé 3 roky po skončení vojenské služby měl orchestr jet do Belgie a já jsem nemohl vyjet ani jako hráč, ani jako lékař, protože jsem sloužil u raketového vojska.

Marně jsem vysvětloval, že jsem tam byl jako lékař, že nevím ani, jak ty rakety vypadají, natož abych věděl, kde jsou umístěny. Prostě jsem 3 roky nesměl vycestovat a mi chyběly necelé 2 měsíce, takže jsem nikam nevyjel. Tenkrát jsem to cítil jako velké omezení osobní svobody.

Svoboda rozhodnutí

Dalším takovým omezením bylo to, že jsem se nemohl úplně svobodně rozhodnout, jakou odbornost budu vykonávat, jakou atestaci můžu udělat.

Při práci v nemocnici jsem se z určitých důvodů rozhodl pro atestaci z plicního lékařství a soudružka kuchařka mi to zamítla. Byla to totiž předsedkyně závodního výboru komunistické strany a rozhodla, že Orlík s musí vybrat jinou atestaci. Z moci vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti mohla takto rozhodnout a zakázat mi to.

Proto jsem v letech 1989/1990 velmi uvítal, že můžeme být svobodní, že můžeme dělat, co chceme, že můžeme cestovat, kam chceme, že můžeme začít podnikat. Avšak i poté jsem pociťoval určitou nesvobodu.

Svoboda volného trhu

Například jsem si nemohl svobodně založil svou privátní gastroenterologickou ambulanci. Privatizace ve zdravotnictví – alespoň v našem okrese – fungovala tak, že ten, kdo měl ambulanci, mohl ji zprivatizovat. Když jsem v té době žádnou ambulanci neprovozoval, nemohl jsem si zřídit soukromé zdravotnické zařízení, protože už nějaký ambulantní gastroenterolog v okrese byl.

Potom jsem to ještě dvakrát nebo třikrát zkoušel i v sousedních okresech, ale nikde se mnou zdravotní pojišťovny nechtěly uzavřít smlouvu, protože gastroenterologické ambulance v těchto okresech už byly. Připadalo mi to stejně nesmyslné jako by mi chtěli zakázat otevřít si restauraci, protože ve městě už nějaká je. Ale prostě tak to ve zdravotnictví bylo, nefungoval volný trh.

Finanční a časová svoboda

Proto jsem celý život toužil po svobodě a dělám vše pro to, abych byl osobně, finančně a časově svobodný. Možná někteří z vás si říkáte, že mluvím nesmysly a řeším nedůležité věci, protože vás zajímá hlavně vaše zdraví. Myslím, že někdy dospějete do okamžiku, kdy budete toužit po osobní svobodě a budete vědět, že je možné, aby byl člověk časově a finančně svobodný.

Před lety jsem se totiž díky svému kamarádovi z dechového orchestru potkal s lidmi, kteří podnikají a kteří mají ověřený systém, jak pomáhat dalším lidem začít podnikat. A pomáhají dalším lidem dosáhnout finanční a časové svobody.

Možnost volby

Dnes díky tomuto podnikání se zárukou mám možnost volby. Díky podnikání se zárukou jsem měl možnost se rozhodnout, že už dál nebudu dělat primáře oddělení a že už dál nebudu v nemocnici sloužit noční a víkendové služby.

Dnes mám možnost volby, jestli budu dál pracovat v nemocnici jako zaměstnanec gastroenterolog nebo nebudu už dál pracovat. Stále mě práce gastroenterologa baví a naplňuje, proto dál v nemocnici pracuji, ale mám možnost volby – můžu se rozhodnout, že už pracovat nebudu.

Jestliže chcete mít možnost volby, chcete být svobodní, potřebujete pro to něco začít dělat.

Každý chce být svobodný?

Vrátím se k mým pocitům z výše uvedených filmů.

1. Jsem přesvědčen o tom, že každý z nás v hloubi duše touží po tom, aby byl svobodný.
2. Pokud chcete být svobodní, můžete začít podnikat, protože mám možnost některé lidi přivést k těm podnikatelům, od kterých se učím.
3. Můžu některé lidi přivést na školící systém, který je naučí, jak začít podnikat a jak dosáhnout finanční a časové svobody.

Dělejte něco pro své zdraví, svůj životní styl a svou finanční svobodu.