U svých dětí jsem si toho tolik nevšímal, ale s příchodem vnuček a možná i vyšším věkem jsem si začal všímat toho, že děti jsou naprogramovány na úspěch. Dosahují úspěchu při jakékoliv své činnosti.
Do svých dvou až tří let se musí děti naučit mnoha a mnoha dovednostem a vůbec nepochybují o tom, že by se to nenaučily. Navíc kolem sebe nemají žádné pochybovače. My všichni dospělí kolem nich věříme a jednoznačně víme, že to dokážou.
Dítě se tak naučí chodit a nikdo nepochybuje o tom, že by se někdy naučilo chodit. Bez ohledu na to, jestli je velmi šikovné nebo jestli je to nemotora či nemehlo, všichni věříme tomu, že se dítě naučí chodit. A hlavně – dítě samo nemá žádné pochybnosti o tom, že se naučí chodit.
Stejně tak všichni víme, že děti se dříve nebo později naučí mluvit. Nemáme o tom žádné pochybnosti a děti o tom také nepochybují.
Do každé činnosti, do které se dítě pouští, jde bez jakékoliv pochybnosti a dříve nebo později uspěje. To, že mezitím několikrát upadne, že si natluče noc, nehraje žádnou roli, na tom nezáleží.
Když naše vnučky začaly lozit po čtyřech, hned se snažily lozit po schodech. Snažily se vylézt z přízemí do prvního poschodí a vůbec jim nedělalo starosti to, jak je to vysoko. Soustředily se na to, že vylezou na další schod a potom na další a další. Postupně se tak naučily vylézt po schodišti nahoru a neměly žádné pochybnosti o tom, že tam vylezou.
Všechny děti umí zpívat. Umí zpívat do té doby, než je ve škole někdo začne známkovat a neřekne jim, že zpívat neumí. Potom teprve začnou mít pochybnosti o tom, že umí zpívat.
To vše znamená, že každý člověk je naprogramován na úspěch. Ne tak, že v každé činností budeme nejlepší nebo vynikající. Znamená to, že vše, co chceme, jsme schopni se naučit, jenom tomu potřebujeme věřit a nemůžeme mít o tom žádné pochybnosti.
V průběhu našeho života se nám postupně dostaly informace, že toto a tohleto nedokážeme, že toto není pro nás vhodné. Někdo nám to řekl nebo jsme pochopili z reakcí našeho okolí, že zrovna toto není pro nás vhodné a že zrovna tohleto nedokážeme.
Ale tak tomu není. Dokážeme se učit nové věci v každém věku. Nesmíme však o tom pochybovat. Je dobré, pokud máme někoho, kdo nás v tom podporuje, kdo nám říká, že to dokážeme. Je dobré mít mentora, učitele, kouče, který nás povzbuzuje.
Je potřeba vědět, že jsme schopni se naučit další nové věci v každém věku.
Henry Ford říkal, že jenom ten člověk, který se neustále učí novým věcem, může zůstat dlouhodobě mladý. Takže se potřebujeme učit nové věci, nové činnosti.
Osobně mi to říká, že když nejsme v našem životě s něčím spokojeni, můžeme to změnit a naučit se něco nového.
Jestliže nejsme spokojeni s tím, kde v našem životě jsme, můžeme udělat změnu. Jenom si musíme ujasnit, čeho chceme dosáhnout, jak bychom chtěli žít, a pak si potřebujeme najít dopravní prostředek, jak toho dosáhnout. Říká se, že když je žák připraven, učitel se najde.
Jestliže chceme něco dokázat, jestliže se chceme něco nového naučit, neměli bychom mít o tom žádné pochybnosti, potřebujeme uvěřit tomu, že to dokážeme a měli bychom si najít někoho, kdo nás bude podporovat. A potom už to jen dělat. Měli bychom se učit od dětí.
Pojďme se začít učit od dětí, že jsme schopni se naučit další nové věci, že můžeme dokázat to, pro co se rozhodneme, že chceme dokázat.
Můžeme se naučit dalším dovednostem, jenom nesmíme mít o tom pochybnosti a nechceme naslouchat pochybovačům kolem nás.
Pojďme se učit od dětí, dělejme něco pro svůj životní styl a zjednodušme si život nejen díky lepšímu zdraví.