V jakém množství mám brát vitaminy a stopové prvky?

V jakém množství mám brát vitaminy a stopové prvky? Když už se rozhodnu brát nějaké vitaminy a stopové prvky, kolik jich vlastně mám brát?

Odpověď je poněkud složitější a má několik částí:

Vitaminy.

1. U vitaminů je důležitá forma – jestli vitamin byl vyroben synteticky nebo byl získán přímo z rostlin, nejlépe jako koncentrát nebo extrakt. Přírodní vitamin je v těle daleko lépe rozeznáván než syntetický a můžeme ho brát v menším množství. Syntetické vitaminy pro stejný účinek potřebujeme dodávat ve větším množství. Mohou mít potom vedlejší či nežádoucí účinky nebo nemusí fungovat. Například kyselina askorbová nefunguje jako vitamin C, pokud není v komplexu s bioflavonoidy, což jsou rostlinná barviva.
2. Otázka množství vitaminů je dána doporučenými denními dávkami. To jsou určená množství pro jednotlivé vitaminy a stopové prvky, která bychom měli každý den přijmout. Některé doporučené dávky jsou však pro nás nízké – například vitamin C většina lidí potřebuje brát ve vyšší dávce.
3. Další důležitou vlastností pro příjem vitaminů je rozpustnost ve vodě či v tucích. U vitaminů rozpustných ve vodě (hlavně vitamin C a vitaminy B-komplexu) není nebezpečí předávkování. Neukládají v našem těle a pokud jich přijmeme nadbytek, pak se vyloučí močí. Můžeme tak brát i větší množství, než opravdu potřebujeme. Vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E K) se mohou delší dobu ukládat v těle a my je tak snadno nevyloučíme z těla. Můžeme se tedy těmito vitaminy předávkovat a může hrozit i otrava vitaminy rozpustnými v tucích. Hypervitaminózy A a D jsou popsány. To znamená, že nejen nedostatek vitaminů, ale i jejich nadbytek může náš organismus poškodit, takže bychom si měli hlídat množství vitaminů, která sníme.

Stopové prvky.

1. I tady se musíme dívat na formu. Kovové prvky se lépe vstřebávají ve formě organické soli než ve formě anorganické.
2. Existují vztahy mezi prvky – antagonistické (prvky soutěží o stejné místo v organismu a jsou schopné jeden druhého vytlačit z těla) a synergistické (navzájem se podporují, spolupracují).  Zajímavým příkladem je vztah vápníku a hořčíku, které mohou v těle fungovat jako antagonisté i synergisté. Na úrovni vstřebávání ve střevě vápník a hořčík fungují jako synergisté za předpokladu, že je konzumujeme v poměru 3:2 až 3:1 ve prospěch vápníku, to znamená, že podporují vstřebávání navzájem jeden druhého. Pokud je poměr mezi vápníkem a hořčíkem jiný – výrazně vyšší ve prospěch některého z nich, pak se chovají jako antagonisté. Když potom přijímáme větší množství vápníku, jsme schopni zablokovat vstřebáván hořčíku ve střevě.
3. U prvků je také důležitá doba, kdy se vstřebávají. Potřebujeme tedy vědět, kdy máme prvky brát. Vápník s hořčíkem se vstřebávají brzy ráno a dopoledne, což znamená, že je potřebujeme brát buď brzy ráno (do 8:00) nebo večer před spaním (po 21:00). Železo se vstřebává dopoledne – do 15.hodiny, proto bychom ho měli brát ráno. Zinek se vstřebává po 15.hodině a potřebujeme ho brát nejdříve v poledne, raději odpoledne.
4. Také u prvků existují doporučené denní dávky, které bychom neměli příliš překračovat. I u prvků je to s doporučenými denními dávkami trochu složitější, protože v České republice je stále doporučovaná denní dávky vápníku 800 mg, zatímco Světová zdravotnická organizace doporučuje 400-500 mg. Zdůvodňuje to tzv. vápníkovým paradoxem, což znamená, že v zemích s vysokým příjmem vápníku dochází častěji ke zlomeninám velkých kostí než v zemích s nízkým příjmem vápníku. U těhotných a kojících žen by měl být příjem vápníku samozřejmě vyšší. U hořčíku je doporučená denní dávka 375 mg hořčíku (dle hmotnosti 300-400 mg). Je tím ovšem myšleno 375 mg hořečnatých iontů, ne hořečnaté soli. Musíme se vždy podívat, kolik dotyčný suplement obsahuje hořečnatých iontů, obsah soli nás až tolik nezajímá. Železo můžeme s klidným svědomím doporučovat ženám, které jsou ve fertilním věku, mají pravidelnou menstruaci a železo pravidelně ztrácejí. U mužů, kteří ztrácejí železo jen potem a kůží, přistupujeme k suplementaci železem opatrně – můžeme ho doplňovat jen tehdy, když ho opravdu potřebujeme. Raději podáváme vitamin C, který podporuje vstřebávání železa z potravy. Pokud nevíme, kolik je železa v organismu, kolik je ho v buňkách, pak raději železo nepodáváme. Nadbytek železa je horší než jeho nedostatek, vede totiž ke tvorbě volných radikálů a dochází tak ke vzniku různých chronických nemocí. Pokud bereme nadbytečná množství některých prvků, může to vést k předávkování až otravě některými prvky. Takže není úplně jedno, kolik vitaminů a kolik stopových prvků bereme, tedy v jakých dávkách je bereme.

Analýza prvků ve vlasech

Více než 35 let pracuji jako internista a gastroenterolog a vždy jsem byl zvyklý doporučovat léčbu až po řádném vyšetření. Proto jsem se před časem nadchnul pro biochemickou metodu, která se nazývá analýza prvků ve vlasech.

Na základě této biochemické metody přesně zjistíme koncentrace jednotlivých prvků a poměry mezi prvky uvnitř buněk a jaké prvky a vitaminy potřebujeme dodávat.

Na základě analýzy prvků ve vlasech můžeme dát přesná a konkrétní doporučení, které vitaminy a které stopové prvky a v jakých dávkách potřebujete brát.

Berte vitaminy a stopové prvky s rozmyslem – nejlépe na základě biochemického vyšetření, dělejte něco pro zdraví a zjednodušte si život díky lepšímu zdraví!