Spoustě z nás by se chtělo spolu s klasikem říci, že tento způsob léta se nám zdá být poněkud nešťastným. Je tomu tak doopravdy?
Já vím, že mnoho z nás si kvůli pandemii nemohlo zrealizovat svou dovolenou tak, jak by chtělo. Někteří z nás museli zůstat 3 měsíce doma, někteří možná i přišli o práci. Ale máme se opravdu tak špatně, abychom si stále jen stěžovali?
Můj děda se narodil v roce 1900.
Když měl 14 let, začala 1. světová válka, ve které zahynuly milióny lidí. Válka skončila, když mu bylo osmnáct. Jen co se trochu rozběhl do života, přišla pandemie španělské chřipky, ve které zahynuly desítky miliónů lidí.
Poté co skončila pandemie španělské chřipky, začala velká ekonomická krize. Můj děda, který si chtěl zakládat rodinu, byl několik let bez práce. V té době systém sociální podpory určitě nebyl takový jako dnes kdy někteří lidé jsou trvale na pracovním úřadě a ani se jim nevyplatí chodit do práce.
Zanedlouho poté, co skončila ekonomická krize, přišla okupace Sudet a potom 2. světová válka s dalšími desítkami miliónů mrtvých.
Po skončení 2. světové války přišlo krátké období klidu a štěstí, ale pak přišel Vítězný únor v roce 1948. Na vesnici, kde děda bydlel, zabavili všem pozemky. Začala kolektivizace zemědělství a všichni museli – dobrovolně nebo povinně – jít do zemědělských družstev a přišli tak o vlastnictví svých pozemků.
Děda celou dobu pracoval jako dělník, ať už v zemědělství nebo nějakých výrobních podnicích, a ten svůj život určitě neměl lehký. V roce 1968 zažil další okupaci, tentokrát sovětskými vojsky. To už byl v důchodu. Zemřel ve svých 74 letech, když mi bylo 18 let.
Tím, že měl uzavřenou povahu a já jsem s ním nikdy netrávil moc času, nikdy mi o svém životě nevyprávěl. Vím však, že po většinu svého života určitě doma neměl ústřední topení a teplou vodu. Po většinu svého života neměl doma tekoucí vodu a čerpal vodu ze své studny, kterou měl na dvoře. Záchod měl venku a koupelnu až hodně pozdě také postavenou ve dvoře.
Jeho život opravdu z dnešního hlediska nebyl jednoduchý a mnoho z nás si to ani nedovede představit. Přesto máme tendenci si neustále stěžovat, jak je všechno špatně a jak se tento rok nevyvedl.
Já si myslím, že tento rok se nám daří velmi dobře. Zatím všechno v pohodě zvládáme a je jen na nás, jak se k tomu postavíme.
Dnes máme střechu nad hlavou a doma teplo, máme doma tekoucí teplou vodu, ale také televizi, internet, mobily a počítače. I době karantény, kdy jsme museli zůstat doma, jsme mohli se svými příbuznými komunikovat přes sociální sítě tak, že jsme se mohli nejen slyšet, ale i vidět.
Život dnes a před padesáti, natož před sto lety, se nedá vůbec srovnat. Myslím, že prožíváme nejlepší éru, jakou lidstvo mohlo zažít. Moje generace a ty mladší vůbec nepoznaly válku, a to je obrovské štěstí.
Je jen na nás, co se svým životem budeme dělat. Dnes máme různé možnosti, jak dělat to, co chceme a po čem toužíme.
Můžeme začít podnikat, můžeme pracovat sami na sebe, můžeme cestovat, můžeme se svobodně rozhodnout, co ve svém životě budeme dělat.
Můžeme se starat o své zdraví a můžeme pro své zdraví něco dělat. Každý z nás může žít svůj život, jak chce, pokud ho žije v souladu se zákony.
Pokud máte pochybnosti nebo se chcete dozvědět více, můžete si přečíst další články na mém blogu. Najdete tam návody, jak začít podnikat, jak se starat sám o sebe, o své zdraví, jak se vyrovnávat se stresem, jak relaxovat.
Dělejte něco pro sebe, dělejte něco pro svůj životní styl, dělejte něco pro své finanční zabezpečení a své zdraví a zjednodušte si život nejen díky lepšímu zdraví.